Mocný triumvirát: Kdo tahá za nitky?

Význam slova triumvirát

Když se řekne triumvirát, většina z nás si vybaví spojení tří vládců nebo mocných osobností. Tento výraz má kořeny v latině, kde triumviratus jednoduše znamená tři muži. Nejde jen o obyčejnou skupinu - triumvirát představuje spojenectví, kde si jeho členové rozdělují moc a zodpovědnost.

Asi nejslavnější triumvirát vznikl ve starém Římě, kdy se spojili tři významní muži - Caesar, Pompeius a Crassus. Tihle tři prakticky řídili celou římskou říši v prvním století před naším letopočtem. Po Caesarově smrti vznikl další významný triumvirát, tentokrát mezi Octavianem, Marcem Antoniem a Lepidem. I když zpočátku tyto spolky fungovaly dobře, nakonec se ukázalo, že touha po moci je silnější než přátelství. Boje o nadvládu mezi členy triumvirátů nakonec přispěly k pádu celé římské republiky.

Původ v antickém Římě

Když se řekne triumvirát, málokdo ví, že tento výraz pochází ze staré latiny a doslova znamená tři muži. Nešlo však o ledajaké spojení tří vlivných osob. Triumvirát ve starém Římě byl vlastně takovou politickou aliancí, kde se tři významné osobnosti dohodly na rozdělení moci a společném postupu. I když toto uspořádání nebylo oficiálně zakotveno v římské ústavě, v některých obdobích mělo na chod říše obrovský dopad. Nejslavnější byly dva takové svazky - První triumvirát z let 60-53 před naším letopočtem, kdy se spojili Caesar, Pompeius a Crassus, a pak Druhý triumvirát mezi lety 43-33 před naším letopočtem, který tvořili Antonius, Octavianus a Lepidus. Je paradoxní, že ačkoli oba triumviráty vznikly se záměrem uklidnit rozbouřenou situaci v říši, nakonec vedly k občanským válkám a pomohly pohřbít republiku ve prospěch císařství.

První triumvirát: Caesar, Pompeius, Crassus

V šedesátém roce před naším letopočtem vzniklo v Římě mocné spojenectví, které historie zná jako První triumvirát. Tři výrazné osobnosti - Gaius Julius Caesar, Gnaeus Pompeius Magnus a Marcus Licinius Crassus - spojily své ambice, aby společně uchvátily moc v římské republice. Caesar, ctižádostivý politik s rostoucím vlivem, nutně potřeboval podporu vlivných mužů Pompeia a Crassa k prosazení vlastních zákonů a získání klíčových pozic. Pompeius, proslulý vojevůdce, se vracel z úspěšného tažení proti Mithradatovi a chtěl zajistit půdu pro své vojáky a posílit svoje postavení. Crassus, nejmajetnější Říman té doby, toužil po uznání a moci, kterou mu samotné bohatství nemohlo poskytnout.

Triumvirové si mezi sebou rozdělili vliv: Caesar převzal správu nad Galií, Pompeius nad Hispánií a Crassus nad Sýrií. Toto mocenské rozdělení, byť neoficiální, jim umožnilo ovládat římskou politickou scénu skoro deset let. Jejich spojenectví však stálo na vratkých základech a záhy se začalo rozpadat.

Triumvirát, to je jako trojhlavý pes - každý chce vést, ale jen jeden může žrát.

Dominik Černý

Druhý triumvirát: Octavianus, Antonius, Lepidus

Po Caesarově vraždě se Řím ponořil do chaosu. Bylo to v roce 44 před naším letopočtem a říše stála na prahu další občanské války. Z politického zmatku se tehdy vynořili tři mocní muži, kteří si mezi sebou rozdělili vládu. Tenhle spolek, známý jako Druhý triumvirát, tvořili Octavianus, Caesarův adoptivní syn, Marcus Antonius, Caesarův oblíbený generál, a Marcus Aemilius Lepidus, protřelý politik a vojevůdce. Zákon Lex Titia z roku 46 př. n. l. dal této trojici do rukou veškerou moc na pět let. Jejich hlavním úkolem bylo uklidnit situaci v Římě a potrestat Caesarovy vrahy.

Způsob, jakým to udělali, byl neskutečně krutý. Sestavili proskripční seznamy lidí, které chtěli odstranit. Stovky Římanů přišly o život, mezi nimi i slavný řečník Cicero, který triumvirát otevřeně kritizoval. V bitvě u Filipp v roce 42 př. n. l. pak triumvirové rozdrtili Bruta a Cassia, hlavní strůjce Caesarovy vraždy. Ale vítězství nepřineslo klid. Druhý triumvirát, od začátku plný rivality a podezřívání, se začal drolit. Lepida v roce 36 př. n. l. odstranili z vedení a napětí mezi Octavianem a Antoniem přerostlo v další krvavý konflikt.

Pád triumvirátů a nástup císařství

V bouřlivých časech konce římské republiky se moc soustředila do rukou několika výrazných osobností. Triumvirát, tedy vláda tří mužů, se ukázal jako řešení politické krize, která zachvátila celou říši. První takové spojenectví vzniklo mezi ambiciózním Juliem Caesarem, slavným vojevůdcem Pompeiem a bohatým Crassem, kteří si prakticky rozdělili vládu nad Římem.

Když Crassus padl v bitvě a Caesar s Pompeiem se dostali do sporu, rozpoutala se občanská válka. Caesar vyšel z bojů vítězně a chopil se neomezené moci jako diktátor. Jeho násilná smrt v senátu ale znovu rozvířila politické vody. Na scénu vstoupil druhý triumvirát - mladý Octavianus, který zdědil Caesarovo jméno, zkušený Marcus Antonius a Lepidus. Jejich spojenectví ale od začátku provázela vzájemná nedůvěra a touha po samostatné vládě.

Rozhodující střet mezi Octavianem a Antoniem u mysu Actium ukončil éru občanských válek. Octavianus, který později přijal jméno Augustus, se stal prvním římským císařem. Pod jeho vládou říše vstoupila do období míru a rozkvětu, známého jako Pax Romana, které znamenalo definitivní tečku za republikánským zřízením.

Triumviráty v moderní historii

Když se dnes bavíme o triumvirátu, nemyslíme tím to samé jako ve starém Římě. Jde spíš o situaci, kdy si tři vlivní lidé nebo skupiny rozdělí moc mezi sebe. Vezměme si třeba slavnou Velkou trojku za druhé světové války - Roosevelt, Churchill a Stalin. Tihle tři se pravidelně scházeli na důležitých jednáních, kde kuli plány nejen pro válku, ale i pro poválečný svět. Podobně to fungovalo v Číně po roce 1949, kde hlavní slovo měli Mao Ce-tung, Čou En-laj a Liu Šao-čchi. I když to nebyl oficiální triumvirát, tahle trojice držela v rukou osud celé země. Jenže tady je háček - takové spojenectví tří mocných většinou dlouho nevydrží. Dřív nebo později začnou intriky a boj o moc. To, co na začátku vypadá jako perfektní spolupráce, se často zvrhne v pořádnou řežbu o to, kdo bude první na trůně.

Vlastnost	První triumvirát (Řím)	Příklad v historii
Složení	Julius Caesar, Gnaeus Pompeius Magnus, Marcus Licinius Crassus	Oliver Cromwell, Henry Ireton, John Lambert (Anglická republika)
Období	cca 60 př. n. l. - 53 př. n. l.	1653-1658
Cíl	Neformální politická aliance pro získání moci v Římě	Vláda a stabilizace Anglie po Anglické občanské válce

Příklady triumvirátů v kultuře

Vláda tří, známá jako triumvirát, zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách lidstva i v kulturním dědictví. Nejedná se přitom pouze o slavné triumviráty starověkého Říma - tento koncept se výrazně promítl i do světa umění, filmové tvorby a bájných příběhů. Vezměme si třeba Tolkienovu mistrovskou ságu Pán prstenů, kde tři mocní čarodějové - Gandalf, Saruman a Sauron - vytvářejí zvláštní triumvirát, byť každý sleduje vlastní záměry. Stejně tak v Orwellově díle 1984 nalézáme totalitní triumvirát v podobě všudypřítomného Velkého bratra. Tyto příklady názorně ukazují, jak triumvirát symbolizuje nejen rovnováhu moci, ale také skrytý potenciál pro konflikt a zradu. Umělecká díla a literární tvorba často pracují s tématem triumvirátu a odkrývají jeho různé tváře - od harmonické spolupráce až po nejčernější zradu.